Homeopatie odhalena, díl 2. - Co dokáže homeopatie  (publikován na www.doktorka.cz)

 

V tomto díle homeopatického seriálu se dočtete o tom, že možnosti homeopatie sahají daleko za „pouhé“ léčení viróz a nachlazení nebo podlitin, ale také o tom, že ani homeopatie není všemocná a že úspěch léčby nezáleží jen na ní samotné.

 

Pokud čekáte, že zde najdete výčet diagnóz, které lze homeopaticky léčit, pak Vás asi tento článek zklame. Homeopatická filosofie se diametrálně liší od modelu, ze kterého vychází v současné době konvenční medicína a většina z nás je zvyklá v intencích tohoto modelu uvažovat. Nejpodstatnějším rozdílem je to, že homeopatie neodděluje chorobu od člověka, ale považuje ji za jeho součást. Dívá se na lidskou bytost jako na celek a tudíž ji jako celek uzdravuje.

 

Kladli jste si někdy otázky jako například:

- Proč se mnohdy u různých lidí onemocnění, označené stejnou diagnózou, manifestuje různými projevy nebo proč trvá různě dlouho? (když nezohledníme způsob léčby)

- Proč je někdo náchylný k určitému onemocnění a jiný ne?

- Proč u někoho zanechá stejná mikrobiální nákaza chronické následky a u jiného ne?

- Proč jsou někteří lidé nosiči bakterií nebo virů, které jim nezpůsobují žádné potíže, zatímco jiným lidem ano? A proč stejný virus způsobuje u různých lidí různá onemocnění?

- Proč je často při zjištění diagnózy chronického onemocnění již pozdě na to, abychom pacienta zachránili?

 

Stovky podobných otázek si kromě mě určitě kladlo již mnoho lidí. Podle homeopatické teorie zde záleží na celkové úrovni zdraví konkrétního člověka a na genetických predispozicích. Každý člověk má v sobě při narození jako dědictví od svých předků geneticky zakódovány sklony k určitým onemocněním, které se pak během života aktivují podle toho, jaké negativní faktory na nás působí [1]. (O tom homeopatie hovořila již v době, kdy ještě nebyla objevena DNA). Musím zdůraznit, že „onemocnění“ v homeopatii neznamená pouze fyzické potíže, ale zahrnuje také mentální a emocionální rovinu. Predispozice ovlivňují to, jaký charakter budou mít zdravotní potíže, zatímco úroveň zdraví je zodpovědná za hloubku potíží a jejich léčitelnost. Úroveň zdraví můžeme také chápat jako celkovou „kondici“ našeho obranného mechanismu a je to nejdůležitější faktor pro stanovení prognózy. Pokud je člověk na léčitelné úrovni zdraví, existuje vždy šance na vyléčení a je téměř lhostejné, jaká je diagnóza.

 

U mnoha chronických onemocnění je již bohužel pozdě na vyléčení, protože organismus klesl na úroveň zdraví, ve které je již neléčitelný. Lidé s nejvíce oslabeným obranným mechanismem, které řadíme nejníže na pomyslném žebříčku úrovní zdraví, velmi často trpí nemocemi, jejichž diagnóza zní například Alzheimerova choroba, diabetes, amyotrofická laterální skleróza, ledvinová nedostatečnost nebo také autismus, těžká schizofrenie a další. Z homeopatického hlediska lze říci, že takový organismus je celkově v natolik špatné kondici, že již nemá kapacitu na to zmobilizovat své obranné síly, aby se dokázal uzdravit.

Protože z pohledu homeopatie je člověk často nemocný mnohem dříve, než se rozvinou symptomy, které poukazují na nějakou konkrétní diagnózu, je možné jej uzdravit dříve, než klesne na neléčitelnou úroveň a rozvine se hluboká patologie. Vše může začít relativně neškodnými projevy na fyzické i psychické rovině, které mnohdy považujeme za nepodstatné, a nevěnujeme jim pozornost, dokud nás nezačnou neobtěžovat. I když ještě nemusí být zjistitelná lékařská diagnóza, může již být narušena vnitřní rovnováha organismu. Pro homeopata proto hrají významnou roli i ty nejmenší změny nebo odchylky od původního stavu. Homeopaté zastávají názor, že za snižování úrovně zdraví a zrychlení progrese chronických onemocnění jsou také zodpovědné terapie, které mají na organismus potlačující efekt. Jedná se o terapie, které potlačují symptomy, nebo-li nástroje, pomocí nichž náš obranný mechanismus vyrovnává vnitřní nerovnováhu. 

Homeopatická teorie také říká, že lidé s různou úrovní zdraví jsou náchylní k nákaze různými viry, či bakteriemi. Bakterie, která má dobré podmínky pro rozmnožování v jednom organismu, v jiném není schopna přežití [2]. Některý organismus se se stejnou nákazou vyrovná sám bez jakékoliv léčby, u někoho nákaza trvá velmi dlouho nebo způsobí vážné potíže a je nutný terapeutický zásah a někdo nákazu neprodělá vůbec i v případě, že byl s bakterií v kontaktu..

 

Protože je homeopatie celostní disciplínou a podporuje přirozené procesy v organismu, přináší lidem mnohem více než jen odstranění obtěžujících potíží. Ti, kteří absolvovali úspěšnou homeopatickou léčbu, často uvádí, že se cítí méně unavení, mají více energie, jsou psychicky vyrovnanější, odolnější vůči stresu, mají lepší paměť, a celkově se cítí šťastnější a uvolněnější.

Homeopatie dokáže dokonce eliminovat některé „nezdravé“ povahové vlastnosti jako přílišnou žárlivost, nedostatek sebevědomí, nerozhodnost, uspěchanost, panovačnost nebo egoismus, ale je také užitečná u psychických poruch jako jsou strachy, fobie, bludy apod. V homeopatii na tyto psychické projevy pohlížíme jako na symptomy, stejně jako to děláme u symptomů fyzických. Samozřejmě, že pokud je například žárlivost přítomna ve zdravé míře nebo je úměrná okolnostem, nepovažujeme ji za symptom a nezahrnujeme ji do analýzy.  

Při poruchách chování dětí se homeopatie uplatňuje také velmi úspěšně. Pokud je dítě například extrémně hyperaktivní, nesoustředěné nebo dokonce agresivní a psychoterapie nezabírá, nabídne konvenční medicína léčbu psychofarmaky, kterými pouze tlumí agresivní projevy dítěte. Při takové terapii je vývoj dítěte nedostatečný, nepřirozený a je utlumen jeho pozitivní potenciál, což negativně ovlivní celou jeho životní kariéru. Protože homeopatie dokáže takové dítě uzdravit a poruchy chování zmizí, může dítě naplno rozvinout své tvůrčí schopnosti a to samozřejmě výrazně ovlivní kvalitu celého jeho života. A někdy k tomu stačí dokonce jediná dávka léku!

 

Velkým tématem naší doby jsou opakované infekce horních cest dýchacích. Protože homeopatie posiluje přirozené obranné síly organismu, není pro ni obtížné náchylnost k infekcím eliminovat. Stejná je situace u opakovaných zánětů nebo abscesů. Další oblastí jsou zranění nebo přetížení pohybového aparátu, kde homeopatie dokáže výrazně zkrátit dobu rekonvalescence.

 

Homeopatie je také velmi prospěšná pro ženy při menstruačních potížích, PMS, potížích během těhotenství a hormonálních potížích. Protože homeopatické léky mají nulovou toxicitu, mohou je bez problémů užívat ženy v těhotenství, děti i starší generace. Mohou se také užívat spolu s konvečními léky, protože pro ně nejsou kontraindikací.

 

U nádorových onemocnění, stejně jako u řady dalších vážných potíží, je vždy důležitá spolupráce s lékaři. Většina homeopatů se shoduje na tom, že je nejlépe nádor operativně odstranit (pokud je to možné) a poté podpořit organismus homeopatickou léčbou. Bohužel, zhoubná nádorová onemocnění jsou velmi agresivní a rychle postupující a jejich léčba je vždy obtížná. Organismus těchto pacientů je většinou na velmi nízké úrovni zdraví, ale zdaleka ne všichni jsou na úrovni neléčitelné. Homeopatickou léčbou rakoviny se nejvíce proslavil Dr. A.U. Ramakrishnan, který uvádí u některých typů nádorů při včasném zahájení léčby až 80% úspěšnost uzdravení a na svém „kontě“ má za posledních 10 let přes 3000 dlouhodobě vyléčených pacientů s rakovinou.[3,4]

 

Co bohužel nedokáže napravit ani homeopatie, jsou nevratné orgánové změny. Jedná se zvláště o změny ve strukturách mozku (např. Downův syndrom, stavy po mozkových příhodách apod.), poškození vnitřních orgánů (diabetes, cirhóza jater, rozedma plic atd.) nebo některé poúrazové stavy a vrozené vady. Zde může homeopatie poskytnout „pouze“ paliativní léčbu, při níž se zmírňují subjektivní potíže a některé sekundární projevy (například u diabetu zlepšením krevního oběhu a zredukování výkyvů hladiny krevního cukru).

 

Kromě úrovně zdraví a predispozic závisí úspěšnost léčby také na vzdělání a schopnostech homeopata. Ani tomu nejzkušenějšímu homeopatovi se však nepodaří vždy nalézt správný lék (similimum) napoprvé. Některé případy jsou značně komplikované a zvláště u lidí s nízkou úrovní zdraví je velmi obtížné sestavit objektivní obraz symptomů. Tito lidé často užívají silné alopatické léky, které donutí obranný mechanismus ke změně symptomů a tak zamaskují původní symptomatický obraz natolik, že je téměř nemožné najít správný lék napoprvé. Někdy také pacienti homeopatovi zatají důležité informace nebo si na ně nevzpomenou. Proto doporučuji všem, kteří zvolí homeopatickou léčbu, aby byli k homeopatovi otevření, upřímní, ale také trpěliví a dali mu šanci nalézt správný lék při dalších konzultacích, kde se obraz onemocnění upřesní.

Kvalifikovaný homeopat by měl být schopen zhodnotit celkový zdravotní stav člověka, neboli jak silný je jeho obranný mechanismus a stanovit alespoň přibližnou prognózu. Pokud Vám některý homeopat bude už do telefonu tvrdit, že je schopen vyléčit cokoliv a kohokoliv, to nejlepší, co můžete udělat, je porozhlédnout se po nějakém jiném, zodpovědnějším. Je-li totiž úroveň zdraví velmi nízká, není léčitelný ani ekzém.

​

Použitá literatura:

1. Samuel Hahnemann - The Chronic Diseases their peculiar Nature & thier Hom. cure, B. Jain publishers, 2010, (reprint), ISBN: 9788131900925

2. George Vithoulkas, Erik van Woensel – Levels of Health, International Academy of Classical Homeopathy, Alonissos, first edition 2010

3. Dr. A.U. Ramakrishnan, C.R. Coulter - Homeopatický přístup k léčbě rakoviny, nakl. Alternativa, 2005, ISBN: 80-85993-99-60

4. www.drramakrishnan.com